Kalkulačka objemu stavební suti z demolice

Jak výpočet funguje

Stavební a demoliční odpad: co to je

Stavební a demoliční odpad (SDO) vzniká při bourání, rekonstrukcích a výstavbě. Patří sem beton, cihly, tvárnice, malty a omítky, dlaždice a obklady, dřevo, kovy, sklo, plasty, izolace, zemina a kamenivo. V běžné praxi se hovoří o stavební suti. Ve starších budovách se mohou vyskytovat i nebezpečné látky, například azbestocementové desky nebo barvy s obsahem olova. Ty vyžadují oddělené zacházení a odstranění firmou s příslušným oprávněním, takže je nelze započítat do běžného objemu suti.

Správné nakládání s odpadem upravuje zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. Původce odpadu má povinnost odpad předat oprávněné osobě a vést o něm evidenci. Při přípravě ohlášení nebo žádosti o povolení bourání je odhad objemu a druhů odpadu užitečným podkladem, a to i v případech, kdy konkrétní požadavky na obsah dokumentace ověřuje příslušný stavební úřad.

Jak se objem počítá

Základní vzorec je:

V_SDO = A × f × m

Kde:

• A je celková plocha stavby, tedy plocha jednoho podlaží (m²) násobená počtem podlaží;
• f je součinitel produkce odpadu pro daný typ konstrukce (m³/m²);
• m je násobitel podle typu demolice.

Vzorec je lineární. Dvojnásobná plocha nebo dvojnásobný počet podlaží znamenají při stejném typu konstrukce a demolice dvojnásobný objem. Tato vlastnost usnadňuje kontrolu výsledku: stačí vynásobit celkovou plochu součinitelem a porovnat výsledek s hodnotou pro totální demolici.

Součinitele podle typu konstrukce

Kámen dostává nejvyšší součinitel, protože se při bourání láme na bloky větších rozměrů, mezi nimiž zůstávají dutiny. Železobeton je těžký, ale jeho úlomky se v kontejneru skládají lépe. Smíšená konstrukce vychází mezi oběma krajními hodnotami.

Hodnoty v tabulce jsou výchozí předpoklady modelu, který kalkulačka používá. Nejsou převzaty z české normy ani z předpisu a nejsou ověřenou statistikou pro konkrétní stavby. Proto je vhodné je před použitím v projektu srovnat s údaji zpracovatele odpadu nebo s vlastní zkušeností z obdobných bourání.

Totální a selektivní demolice

Totální demolice (bourání) znamená strhnutí všech prvků bez předchozího třídění materiálů. Násobitel m = 1,00 znamená, že celý objem přechází do směsného odpadu.

Selektivní demolice (demontáž) odstraňuje materiály postupně podle kategorií: nejprve instalace a kabeláž, pak obklady, podlahy a truhlářské prvky a nakonec nosná konstrukce. Materiály se tak třídí přímo na místě a část z nich lze předat k recyklaci nebo dalšímu využití. Výchozí násobitel kalkulačky pro selektivní postup je 0,35. Jde o předpoklad modelu, nikoli o hodnotu z předpisu, a odráží menší podíl směsného odpadu, který končí na skládce. Zákon o odpadech stanoví hierarchii nakládání s odpadem, v níž přednost mají předcházení vzniku, příprava k opětovnému použití a recyklace před ukládáním na skládku. Selektivní postup bývá časově náročnější a vyžaduje zkušenou pracovní skupinu, ale snižuje náklady na ukládání odpadu a zvyšuje podíl materiálů vrácených do oběhu.

Odhad hmotnosti

Kalkulačka přepočítává objem na hmotnost pomocí výchozí sypné hustoty zvolené pro daný typ konstrukce. Tato hodnota není převzata z normy ani z předpisu a kolísá podle vlhkosti, velikosti kusů a stupně zhutnění. Pro dopravu a vážení na skládce je proto rozhodující skutečná hmotnost naměřená na váze zpracovatele. Odhad je však dobrým podkladem pro volbu vozidla a počet jízd.

Počet kontejnerů

Počet kontejnerů se získá vydělením celkového objemu kapacitou jednoho kontejneru. Výsledek se vždy zaokrouhluje nahoru, protože kontejnery nelze objednat po částech. Například 21 m³ suti v kontejnerech o objemu 7 m³ vyžaduje tři kontejnery. Při 21,5 m³ by bylo potřeba čtyři kontejnery, protože tři pojmou jen 21 m³. V praxi se přidává rezerva, neboť kontejner se nikdy nenaplní rovnoměrně až po okraj. Velikost rezervy závisí na způsobu plnění a dohodě se zpracovatelem.

Katalogová čísla odpadu

Stavební odpad se zařazuje podle Evropského katalogu odpadů (LER), který je v Česku zaveden Katalogem odpadů podle vyhlášky č. 8/2021 Sb., vydané na základě zákona o odpadech. Hlavní skupinou je kapitola 17:

• 17 01: beton, cihly, tašky a keramika;
• 17 02: dřevo, sklo a plasty;
• 17 04: kovy včetně slitin;
• 17 05: zemina a kamení;
• 17 06: izolační materiály a stavební materiály obsahující azbest;
• 17 09: ostatní stavební a demoliční odpad.

Správné zařazení je nutné pro předávací dokumentaci a evidenci. Materiály obsahující azbest patří mezi nebezpečné odpady (17 06 05*). Podle zákona o odpadech je smí odstranit pouze firma s příslušným oprávněním.

Kdy je plán nakládání s odpadem nutný

Plán nakládání s odpadem by měl popisovat druhy a odhadované množství odpadu, způsob jeho využití nebo odstranění a zpracovatele, který odpad převezme. U stavebních prací vyplývá požadavek na takový dokument z povolení nebo ohlášení stavby a z povinností původce odpadu podle zákona o odpadech. Kalkulačka poskytuje údaje o množství, které lze do plánu přenést. Konkrétní požadavky na obsah ověřte u stavebního úřadu, protože se mohou lišit podle rozsahu prací a typu řízení.

Omezení kalkulačky

Kalkulačka nezahrnuje:

• nebezpečné látky, jako je azbest nebo kontaminovaná zemina, které vyžadují zvláštní postup;
• prvky mimo běžnou konstrukci, jako jsou bazény, nádrže, hluboké suterény nebo konstrukce pro zajištění stability svahu;
• stav budovy a případné poruchy, které mohou množství suti zvýšit.

Výsledek proto není vhodný jako závazný rozpočet na likvidaci. U složitých staveb je nutná prohlídka na místě a podrobný výkaz výměr.

Příklad výpočtu

Uvažujme dvoupodlažní zděný dům s plochou 100 m² na každé podlaží. Celková plocha je A = 100 × 2 = 200 m². Pro zdivo je f = 0,30 m³/m², takže při totální demolici vychází V_SDO = 200 × 0,30 × 1,00 = 60 m³. Při selektivní demolici se stejný výpočet změní na 200 × 0,30 × 0,35 = 21 m³. Rozdíl ukazuje, jak velký vliv má třídění na množství směsného odpadu, který je třeba odvézt.

Počet kontejnerů o objemu 7 m³ je při selektivní demolici 3 (21 ÷ 7 = 3), při totální demolici 9 (60 ÷ 7 = 8,57, zaokrouhleno nahoru).

Stejný postup platí pro jakoukoli kombinaci hodnot. Nejprve se určí celková plocha, pak se vynásobí součinitelem konstrukce a nakonec násobitelem demolice. Teprve potom se počítá hmotnost a počet kontejnerů.

Časté chyby

Nejčastější chybou je opomenout některé podlaží, zejména suterén nebo obytné podkroví. Druhou chybou je zadat užitnou plochu místo hrubé plochy podlahy. Užitná plocha nezahrnuje tloušťku stěn, a proto vede k nižšímu a méně realistickému výsledku. Třetí chybou je zvolit totální demolici u stavby, která se bude třídit, nebo naopak. Výsledek je třeba číst podle skutečného postupu na stavbě.